Vzduchotechnika

Čištění, dezinfekce pro hygienicky bezpečné provozování vzduchotechnických zařízení a rozvodů v hotelích, na úřadech, ve velkokuchyních, ve veřejných budovách, potravinářských provozech, v kongresových centrech apod.

• kontrola stavu VZT systému, znalecké vyjádření či posudek, výběr a navržení vhodné metody čištění
• odmaštění povrchů
• odmaštění odtahů + výměna filtrů
• čištění kuchyní
• čištění odlučovače tuku
• dezinfekce celé restaurace
• čištění koberců tlakovou metodou + vodní klepač
• dezinfekce koberců
• neutralizace a odstranění zápachů za pomoci vhodné chemikálie (cigaretový kouř, spálené potraviny, tlející odpad, kanalizace, ryby, mléčné produkty, zápach chladírenského zařízení a další)
• dezinfekce spec. látkami s dlouhodobým dezinfekčním účinkem
• likvidace plísní
• generování suché mlhy z oxidačních látek pro usmrcení bakterií na površích, v dutinách, v meziprostorech, nepřístupných místech
• generování suché mlhy pro likvidaci látek způsobujících zápach
• vydání hygienického posudku nezávadnosti pro znovuuvedení do provozu

Systém vzduchotechniky se stal přirozenou součástí našeho života, setkáváme se s ním každý den, aniž bychom si to uvědomovali. Vzduchotechnika se stará o přísun vzduchu na našich pracovištích, v kancelářích, výrobních závodech, obchodech, na úřadech, v zemědělství i potravinářském průmyslu, ale i v dopravě, jako je metro nebo české dráhy. Je doslova na každém kroku. Pro lidi je typické, že to co není vidět nás v podstatě nezajímá, protože co nevidíme, to přece není žádný problém.

Je skutečně podivuhodné, že v našich domácnostech považujeme za zcela samozřejmé utírat prach na nábytku, vytírat podlahu nebo luxovat. Stačí několik dní, kdy toto neděláme a ihned nás vítají chuchvalce prachu a špíny.

Počet alergiků je rok od roku vyšší a opět považujeme za zcela samozřejmé, že těmto osobám zajišťujeme bezprašné prostředí pokud možno bez alergenů.

Přes všechny tyto zcela samozřejmé činnosti v našich domácnostech, ale i v úřadech a v podnicích, nás nechává zcela klidný fakt, že v rozvodech vzduchu, který každodenně po mnoho hodin dýcháme, nikdo prach neutírá po mnoho let, nikdo nic nemyje a ani neluxuje.

A přes to nás to nechává zcela klidné a lhostejné.

Základní problém je v tom, že tento problém nevidíme a především, nechceme vidět. Podívejme se, ale na problém vzduchotechniky podrobněji.

Je nutné si vysvětlit především to, k čemu vzduchotechnika slouží. Venkovní vzduch se do systému nasává přes kovová síta, či mřížky, po té vstupuje do systému a přes prachové filtry je hnacím systémem distribuován systémem rozvodů vzduchotechniky na místo určení, tj. např. do kanceláří. Cestou se tento vzduch může chladit nebo ohřívat. Na místě určení tento vzduch dýcháme a po té je tento vzduch odváděn přes kovové nebo umělohmotné mřížky zpět do okruhu a buď se částečně vrací, nebo je vyfukován pomocí dalšího hnacího systému zpět ven. Systém vzduchotechniky může být samozřejmě mnohem složitější, taktéž neexistuje naprostá separace vzduchu nového se vzduchem vydýchaným.

Celý systém vzduchotechniky se tak stává velmi výkonným živným prostředím jak pro viry, tak i pro bakterie a plísně. První barierou jsou kovové mřížky a sítě na sacích otvorech, kde se usazuje prach a špína, často zbytky hmyzu, ptačí trus a samozřejmě kolonie plísní, bakterií a virů, pro které je toto prostředí velmi vyhovující. Druhou barierou jsou prachové filtry umístěné před hnacím systémem vzduchu. Tyto filtry zachycují pouze prachové částečky, ale pro mikroorganismy a plísně  nepředstavují žádnou překážku. Naopak, v tomto místě se udržuje konstantní vlhkost, takže tyto filtry ve skutečnosti představují líheň pro tyto patogeny. Následuje hnací systém a rozvody vzduchotechniky. Většina lidí se domnívá, že prachové filtry zajistí bezprašnost tohoto prostředí, což ovšem není pravda. Aby tomu tak skutečně bylo, musely by prachové filtry být uloženy u každého vstupu vzduchu do systému. Navíc by muselo být zajištěno, že se tyto prachové filtry mění s dostatečnou frekvencí. Lidský faktor je nejvíce selhávající faktor vůbec, takže po dvou, třech letech máme téměř stoprocentní jistotu, že v rozvodech vzduchotechniky najdeme prachovou vrstvu ve výši od několika mm až po centimetry.

Dalším problémem je to, že venkovní vzduch, který se nasává, vždy obsahuje vlhkost, tedy vodu. Tím pádem se nám na stěnách  vzduchotechniky vždy tato vlhkost vysráží a společně s prachem se tady vytváří jemná vrstva nesmírně kvalitního živného prostředí pro množení virů, bakterií i plísní. Vytvářejí se zde kolonie mikroorganismů, které jsou neustále

doplňovány zvenčí, ale samozřejmě i z místností, do kterých je vzduch dopravován. Dalším donátorem mikroorganismů jsou lidé samotní, kteří si do práce donesou svoji mikroflóru, kterou jednak vydechují, jednak vykašlávají a jednak šíří formou aerosolu

například i na WC. Lidé téměř netuší, že například při vylučování moči a jejím následném spláchnutí se vytváří aerosolový mrak o velikosti 1 m3, který se v ovzduší vznáší i několik hodin. A vše toto se dostává i do vzduchotechniky. Stejně tak je naivní představa, že se mikroorganismy vydechované nemohou dostat do přívodů vzduchotechniky. S tímto často operují zejména tam, kde je důsledně oddělen systém sací od výfukového a kde tedy nedochází k míšení vzduchu. Bohužel se zde zapomíná na to, že vzduchotechnika se opakovaně vypíná. V tomto okamžiku se vzduch s aerosolem a mikroorganismy dostává pasivně i do přívodů vzduchotechniky. Jde o to, že každý člověk při výdechu vydechuje nejenom vzduch, ale i vodní páry a je-li nemocen, tak i patogenní mikroorganismy. Tento aerosol se ve vzduchu dokáže udržet po dobu 10-12 hodin, navíc stačí jakýkoli pohyb, tedy například průchod osoby a opět jsou vzduchové masy v pohybu. Další mylnou představou, je to, že jak mikroorganismy tak i plísně se v podstatě množí pomalu. Stačí uvést jeden jediný příklad. Z jedné bakterie se jejím dělením během 12 hodin vytvoří v průměru 70 miliard bakterií nových.

A vše toto máme v rozvodech vzduchotechniky. V době chřipkových epidemií tak máme stoprocentní jistotu, že po několika dnech všichni v práci dýcháme kontaminovaný vzduch.

Jinak samozřejmě dýcháme vzduch bohatý na plísně, viry a bakterie, které si v rozvodech vzduchotechniky žijí a především dýcháme četné alergeny, protože v tomto systému mají ideální podmínky ke svému vzniku.

Dá se říci, že vzduchotechnika představuje jediný komplexní systém spravedlivého dělení a odměňování v práci. Stejnou dávku plísní, alergenů i mikroorganismů dýchají jak řadoví zaměstnanci, tak i vedení společnosti.

Existuje jediný funkční způsob řešení této problematiky. Tento systém kombinuje pravidelné čištění rozvodů vzduchotechniky se systémem prevence vzniku těchto problémů.

Společnost ČE-NOVA CZ společně se zadavatelem vytipují několik lokalit vzduchotechniky, kam se pošle dálkově ovládaný robot s kamerou a nafilmuje se prostředí uvnitř rozvodů vzduchu.

Jde jednak o to, mít dostatečné množství informací o stavu rozvodů vzduchu, což je důležité pro vytipování nejvhodnější metody čištění, jednak jde o to, aby se zadavatel na vlastní oči přesvědčil o tom, jaký je stav před čištěním.

Celé čištění začíná dekontaminací vnitřního prostředí rozvodů vzduchotechniky formou jemného desinfekčního aerosolu, kterým je vzduchotechnika natlakována. Během této dekontaminace musí být ucpány všechny vstupy do vzduchotechniky. Desinfekční earosol se nechá po danou dobu působit, po té je odstraněn proudem vzduchu z potrubí. Smyslem této úvodní desinfekce je zajištění nekontaminovaného prostředí uvnitř vzduchotechniky, včetně prachových vrstev. Během čištění vždy dochází k rozvíření tohoto prachu a přestože se vždy ihned odsává, je zde vždy nebezpečí, že ho můžeme vdechnout.

Po té se provede mechanické a chemické čištění všech sítí a nasávacích i výfukových  mřížek, které je nutné odmontovat. Následuje čištění vlastních rozvodů vzduchotechniky, při čemž je k dispozici celá řada metod od metod čistě mechanické, přes metody chemické, při použití

vody, vodní tříště až po metody zcela bezvodé, jako je například používání drceného suchého ledu.

Typ metody závisí na tom, kde se toto čištění provádí, na typu, průřezu a velikosti potrubí vzduchotechniky, na typu spojování jednotlivých dílů vzduchotechniky, na typu znečištění potrubí a dostupnosti jednotlivých částí vzduchotechniky a složitosti a četnosti ohybů potrubí i na typu zjištěných mikroorganismů.

Po vyčištění všech částí vzduchotechniky následuje další aplikace desinfekčního aerosolu do rozvodů, jeho následné vyfoukání a konečná aplikace speciální penetrace povrchu vzduchotechniky, která představuje systém zamezující usazování prachu a zamezující množení mikroorganismů po dobu cca 6-9 měsíců.

Na konec se opět vytipovaná místa kontrolují a filmují robotem.

V daném okamžiku máme čisté rozvody, prosty prachu, alergenů i mikroorganismů a plísní. Jde tedy o to, zamezit rychlé kontaminaci tohoto prostředí.

Řešíme to jednak každoročním čištěním všech sacích i výfukových mříže, celkovou desinfekcí systému nejlépe každoročně, nejpozději po 2 letech, pravidelným čištěním vzduchotechniky každých 5 let.

Na úrovni sacího potrubí umisťujeme před prachové filtry zařízení, které několikrát za den aplikuje desinfekční látku ve formě aerosolu na tyto filtry. Obdobná zařízení umisťujeme i na WC, do kanceláří a na místa, kde se přes den setkávají velká množství lidí. Tato zařízení opět aplikují desinfekční aerosolovou mlhu v noci, tedy v době, kdy zde již lidé nejsou, čímž zajišťujeme ve vysoké míře likvidaci patogenních mikroorganismů, které se zde během dne nashromáždí. Tento aerosol klesá na zem během cca 4-5 hodin, čímž je zajištěno čisté prostředí a následná desinfekce ploch.

Lidské zdraví je to nejcennější co máme a je nutné o něj pečovat. Stačí si vzpomenout na vzduch ze vzduchotechniky, který nás dráždí, na pálení očí, na časté odkašlávání a pocit nepříjemného „knedlíku“ v krku, na pocit ucpaného nosu, na suchou svědivou kůži a časté potíže kůže v podobě ekzému, zarudnutí, či šupinatění. Lidé se domnívají, že je to způsobeno suchým vzduchem, ale mýlí se. Tyto problémy neodstraní žádný odpařovač umístěný na topení, žádný zvlhčovač vzduchu. Tím se problém spíše zhorší, protože se tak zvyšuje vlhkost vzduchu a tím se zlepšují podmínky pro život těchto mikroorganismů.

Lidé si neuvědomují, že dlouhodobé vystavení se působení tohoto prostředí může časem způsobovat i vážnější zdravotní problémy, včetně zánětů dýchacího systému a ledvin a někdy může vést i ke vzniku rakoviny. Čím delší expozice, tedy čím je delší působení těchto vlivů, tím jsou obtíže častější a závažnější.